Vyrazili jsme v úterý po práci na prodloužený víkend. Naším směrem byla oblast Prosecco v Itálii. Věci už jsme si připravili pondělí a tak odjezd byl rychlý. Zvolili jsme naší tradiční trasu přes GA-PA a pak brennerským průsmykem mimo placenou dálnici. Přespáváme na italské dálnici cca 50km před sjezdem na Trento.
Od časných ranních hodin je na odpočívadle samozřejmě celkem rušno a tak vstáváme po 6h a pomalu nabíráme směr k našemu cíli. Sjíždíme na Trento a projíždíme průsmykem až k turistické cestě věnované 1. sv válce. Pokračujeme dál přes město Gallio. Ve městečku je živo, konají se tu bleší trhy a všude posedávají lidé se sklenkou Prosecca či Aperolu v ruce. Rychle hledáme místo na parkování a po vzoru Italů si ještě před polednem dáváme víno, Aperol. Než budeme pokračovat dál do Bassano del Grappa, je potřeba se prostě naladit na „La Dolce Vita“.
Do tohoto malého a ospalého městečka dorážíme okolo 14:00. Evidentně právě probíhá siesta a tak je většina krámků zavřená. Naštěstí nacházíme otevřenou útulnou kavárničku, kde si dáváme pravé italské espresso a oproti italskému zvyku i cappuccino. Pravý Ital totiž ví, že Cappuccino je v pořádku na snídani nebo jako dopolední káva, v odpoledních hodinách se však stává přijatelným pouze espresso. Po kávě následuje procházka po mostě Ponte degli Alpini, polodřevěný zastřešený most nesoucí se přes řeku Brenta z roku 1569, na kterém již od roku 1779 sídlí původní a nijak nezměněná hospůdka patřící k jedné z nejstarších místních destilérek Grappy – Nardini. Most je momentálně v rekonstrukci. Celou návštěvu zakončíme výbornou zmrzlinou. Je odpoledne a my pomalu ale jistě přemýšlíme, kde dnes složíme hlavu. Máme vyhlédnuté jedno stanoviště pro kempery ve Valdobbiadene. Po cestě stavíme v krámě a nakupujeme místní dobroty a nějaké to prosseco na večer. Nejvíce se těšíme na mozzarellu typu stracciatella. Dlouhá cesta a málo spánku se na nás projevuje, jsme opravdu vyčerpaní, a proto zajásáme, když uvidíme směrovku „Piscina“ (koupaliště). Okamžitě otáčíme auto a těšíme se, jak se v parném dni osvěžíme. Koupaliště je malé, ale i přesto má tři venkovní bazény. Když se tak rozhlížíme, do kterého bazénu jít jako první, najednou si všimneme, že je něco špatně…. Všichni až na nás mají koupací čepici. Setkáváme se pohledem s místním plavčíkem, který nás sleduje a určitě čeká, až vlezeme do bazénu bez čepice. Ach jo, co budeme dělat. Nejdříve nám prolétne hlavou myšlenka: „Sakra, to jsme zaplatili 10 euro, abychom si tady dali akorát sprchu!!“ Jdeme se podívat zpět na pokladnu a k naší úlevě zjišťujeme, že tu prodávají koupací čepice za 1.50 euro. Teď už nám k osvěžení nic nebrání… Asi po hodince opouštíme koupaliště jako noví a míříme do Valdobbiadene, kde je náš vyhlédnutý Sosta Camper – máme štěstí, stání by mělo být za 10 euro, ale nefunguje automat, proto přespáváme zadarmo.
Další den vyrážíme do samoobslužné vinici L’Osterie senz’Oste. Musím uznat, že toto byl nejlepší zážitek… Přijdete do baráčku, kde si vyberete, na co máte chuť, naťukáte a zaplatíte. Po cestě nahoru na vinici si v automatu koupíte Prosecco a vyrazíte si najít své klidné místečko. Nám se zadařilo a v pravé poledne nám k obědu byly kostelní zvony z obou stran. Po odpočinku na vinici a po jídle vyrážíme zase o kousek dál. Jedeme směr Conegliano a nad ním trávíme odpoledne u jezera Lago di Santa Croce. Zde je ráj pro windsurfisty a kajtaře. Je jich tu nespočet. Na večer vyrážíme úzkými serpentýnami na horu v parku “Riserva Naturale Campo di Mezzo Pian Parrocchia”
Před večeři ještě vyrážíme na kafíčko a na pár kilometrovou procházku po hřebeni s výhledem do údolí. Po večeři koštujeme další lahvinku Prosecca a hrajeme deskovou hru “Machi Koro”. Kolem 23h se zvedá vítr a začíná pršet. Z auta je vidět jak v údolí pod námi je bouřka. V jednu chvíli se bouřka přehoupne k nám na horu a my jsme uprostřed ní. Blesky se kolem nás jen hemží a vítr neustále víc a víc lomcuje s autem. Kolem 2 hodiny ráno bouřka ustává a my v klidu usínáme.
Ráno je již zase azuro a tak hned po snídani vyrážíme do Conegliana a do okolních měst na degustace a nákupy. Na večer přejíždíme na protější vrcholek než předchozí večer, nad “Lago di Santa Croce”. Před večeří ještě vyrážíme na Aperol spritz do blízké hospůdky. Po večeři opět koštujeme další druh Prosecca a debatujeme nad včerejším zážitkem z bouřky. Pro ty co by nevěděli tak pokud se v autě ocitnete v bouřce mezi blesky, jste relativně v bezpečí. Auto se totiž chová jako Faradayova klec a blesk by Vám neměl ublížit, pokud do auta udeří. Samozřejmě se nesmíte dotýkat ničeho kovového. Tentokrát se nám spí krásně, žádá bouřka ani jiný hluk nás nebudí. Po snídani vyrážíme na túru do hor. Ze začátku moc netušíme, co nás čeká… Po 6,5 km a 390 výškových metrech dorážíme do cíle. Vrcholovou odměnou nám je oběd v restauraci.
Po túře odjíždíme směr Trento. Kde nakupujeme nějaké dobroty na cestu a vyrážíme směr Brenner. Jakou vždy Brenner objíždíme a dnešní den zakončujeme u skokanských můstků v Garmish Partenkircheru. Toto místo již známe z dřívějška. Parkování na 24h zde vyjde na 2,5€. Nás pouze noc vyjde n 1,5€.
Poslední den vyrážíme lanovkou na panoramatickou horu “Wank”. Čeká nás procházka po hřebech s nádherným výhledem do všech stran! Škoda, že už musíme domů. Abychom si konec dovolené ještě trochu zpříjemnili, dáváme si na vrcholku oběd. Cestou k domovu nás opět provází neskutečné vedro, proto je ještě za Mnichovem u rybníku, kde je volně přístupné jakési koupaliště. Prostě pláž a stánek s pivem.
Vůbec se nám nechce zpět. Ale jak se říká… “něco nádnerného končí, aby mohlo přijít ještě něco nadhernějšího”.