Naše plány se odvíjely hlavně podle počasí. Prvotní plán bylo Slovensko, ale zde se počasí mělo zkazit jako první. Snažili jsme se najít destinaci, kde bude alespoň trošku pěkné počasí. Nakonec to vyhrálo Chorvatsko s městečkem Pakoštane. Odjížděli jsme 30.6 a návrat byl 8.7.2012. V pátek jsme vše pobalili a vyrazili směr Pakoštane. Cestou jsme se zastavili pozdravit rodiče na chaloupce. Na jedné z pauz, na Rakouské benzince cca v 5hodin ráno, jsme se dohodli, že to riskneme a náš směr jsme změnili. Nový cíl bylo Rakousko směr Villach. Zde jsme zavítali k jezeru u městečka Faak am see. Po projetí několika kempů jsme narazili na malý, rodiny kemp nedaleko jezera. Cena za noc pro dva, stan a auto byla přijatelná. (26,9€) zde jsme nakonec zůstali tři noci.
První den jsme vyrazili k informačnímu centru, kde jsme si koupi korutanskou kartu (35€/os) (vřele doporučujeme) na tuto kartu je nepřeberné množství lanovek, vstupů a dalšího zadarmo. Po zakoupeni karty a nabrání letáčků jsem se vydali na nenáročnou stezku k vodní přehradě v horách zvanou Malta Hochalmstrasse. Vjezd na tuto stezku je zpoplatněn 17€ a vede 14km v serpentýnách a 13° stoupání pro nás zadarmo díky Karten card (korutanskou kartou). U přehrady jsme se prošli v naučném centru v místní restauraci, kde jsme se následně občerstvili a dali si polévku. Poté jsme došli na vyhlídku, která je na středu přehrady a člověk stoji v necelých 200 metrové výšce nad zemi. Udělali jsme pár fotek a vyrazili jsme zpět.
Druhý den při odjezdu z kempu nás zastavil cyklistický závod Ironmann. Co teď? Vše jsme znechuceně vzdali a vydali jsme se na koupání k jezeru. Po cestě k jezeru, jsme se rozhodli, že turistická cesta je dost široká na projetí. A tak jsme z kempu utekli zadním cestou. Tento den jsme sice se zpožděním dvou hodin podnikli výlet na nedalekou lanovku na horu Berkbahnen Dreilandereck. Naše nožičky nebyly ještě moc protažené a tak po několika fotkách jsme vyrazili k další lanovce. Tentokrát to byl Gerlitzen, kde jsme už jednou v minulosti byli. Vyjeli jsme lanovkou, až nahoru kde jsme se občerstvili lahodným rádlerem. Výhled na okolí nám zpestřovali padáčkáři a modeláři. Zde to musí být pro oboje hobby ráj. Po načerpání atmosféry jsme sešli do střední stanice a pokračovali dolů lanovkou.
Třetí den jsme vyrazili na Molltaler Gletscher – Elebnis 3000. Cestou k lanovce jsme hledali nějakou lanovku, ale až na parkovišti jsme zjistili, že vede skálou. Paní u pokladny nás informovala o špatném počasí nahoře, ale stejnak jsem vyrazili, když to máme zadarmo. V první mezistanici ještě místama svítilo sluníčko, ale směr druha lanovka již byly vidět husté mraky. Pokračovali jsme výše. Cestou jsme se míjeli s lyžaři. Opravdu je léto, ale na ledovci se i presto jezdí. V polovině lanovky jsme už byly v hustých mrakách. Chvílema jsme z kabinky lanovky neviděli ani sloup před námi ani za námi a foukal silný vítr. Dorazili jsme nahoru, ne tedy úplně, ale do druhé mezistanice. Na další a poslední část lanovky jsme si už netroufli, ale už teď jsme byly ve 3000mnm. Bylo zde +12°C. Rozdíl mezi zaparkovaným autem a vrškem bylo necelých 20°C. Po udělání několika fotek jsme vyrazili zpět. V první mezistanici jsme se prošli k ledovci, abychom si opět sáhli na sníh. Další zastávkou nám byly „Raggaschlucht“ vodopády. Cesta nahoru byla náročná, ale nádherná. Cestou jsme nezapomínali neustále fotit. Při zpáteční cestě jsme se vraceli v docela pěkném lijáku, ale netrval dlouho a opět se na nás usmálo sluníčko. Dále jsme pokračovali k Reisseck Bergbahnen Molltal. Ale zde nám paní na pokladně řekla, že pro špatné počasí, už dnes nejezdí. Ač neradi tak jsme vyrazili zpět do kempu. Počasí se stále zhoršovalo a vjednom kuse pršelo. Cestou jsme se zastavili v Spittal an der Drau. U Mc Donalda jsme využili free internet. Počasí se melo stále zhoršovat. Jelikož jsme si chtěli dovolenou užít za sluníčka, přehodnotili jsme plány a vyrazili směr původní plánované Chorvatsko. Sice ne na Pakoštane, ale někam blíže.
Čtvrtý den jsme vše pobalili a vyrazili směr Chorvatsko. Náš novy cíl byl jasny. Menší přímořské městečko Poreč. Po projetí několika kempů se nám zalíbil Kemp Zelená laguna. Cca 2km od Poreče. Hned po vybrání relativně klidného místa jsme postavili stan a hurá do slaného moře. Byla to úleva. I když v našem obytném voze Škoda Fabia máme klimatizaci tak jsme přijeli docela uvaření. Bylo zde 35°C. Na odpoledni procházku jsme vyrazili do města. Stánků se šmukama a oblečeni a lákadel pro turisty zde mají nepřeberné množství. V konzumu, což je zde supermarket, jsme nakoupili několik chlazených piv a vyrazili zpět do kempu. Když už nás ve večerních hodinách, nebavilo trčet u stanu, vyrazili jsme na obhlídku kempu a přilehlého okolí.
Pátý den byl pro nás jasný… žádné cestování, žádné objevování, ale šnorchlováni a vegetění. Po načerpání sluníčka a nabažení se moře jsme vyrazili pro něco na zub a do města na procházku. Po ugrilování masa a popíjení něco jako rádler (spíše bychom to přirovnali k lehce alkoholickému liftu) jsme se uložili ke spánku. A co zítra? Zabalit, do moře a zpět do Rakouska… (snad se nám to počasí umoudří). Abychom nezapomněli na jeden zážitek z Chorvatska. Pokud si budete v kempu vybírat místo… dejte si pozor na sousedy. Nejen děti mohou být ukřičený. My měli štěstí na italský páreček, který se neustále hádal a to i ve 3 hodiny ráno a po této zkušenosti víme co do slova a do písmene znamená „To je ITÁLIE“ 🙂
Šestý den. Ráno jsme se nasnídali a rychle vše zabalili a naposled do moře. Před odjezdem ještě zaplatit a hurá zpět. Noc v kempu vyšla na něco přes 30€. Před odjezdem jsme se zastavili v místním Konzumu utratit posledních par kuna. Cestou do Rakouska jsme několikrát chytli velkou bouřku. Od hranic Rakouska nám celou dobu pršelo. Cestou do kempu jsme se ještě zastavili na nakup ve Villachu a i jsme se zastavili ve sportu, kde jsme pořídili přístřešek. Byla to náhoda. Měli poslední dva a ještě zlevněné o 50%. Do kempu jsme dorazili cca kolem 7 hodiny. Rychle postavit novy přístřešek a stan dokud nepršelo. Rozdělali jsme si gril, jako každý večer. Tentokrát jsme si chtěli ugrilovat dva pstruhy, co jsme si koupili v Chorvatsku za poslední Kuna. Při omýváni jsme zjistili, že nejsou ani jeden vykuchaný, asi proto ta nízká cena. Pár foteček pro mého bratříčka a hurá na kuchání. Ryby jsem kuchal podruhé v životě, ale vše klaplo a rybičky se nám už pěkně grilovali.
Sedmý den. Hned po ránu jsme zjistili, že máme poslední den naší Korutanské karty. Chtěli jsme si kartu poslední den pořádně užít. Vyrazili jsme na několikanásobnou lanovku na Reisseck bergbahnen Molltal. Byl to supper zážitek v několika místech má lanovka 82% stoupání. Na vrcholku jsme si udělali dvouhodinovou procházku okolo přehrady. Cestou dolů se opět začalo kazit počasí. Rozhodli jsme se přečkat v Tierrpark Rosegg, kde jsme se prošli kolem zvířat, ale času jsme měli porad dost. Vyrazili jsme na opičí horu „Abenteuer affenberg. Musím uznat, že to byla nádherná a poučná tečka celého dne. Člověk by ani nevěřil, jak ty opice jsou chytré a co vše dokážou. Prohlídka je možná pouze s průvodcem, prochází se totiž přímo kolem opic.
Osmí den. Opět se nám povedlo brzo vstát a tak jsme hned z rána vyrazili na Alpen Strase Goldeck Panoramastrasse. Vstupné jsme již museli zaplatit. 12€ za auto. Vyrazili jsme směr vrcholky. Cestou jsme ulovili pár kešek. Celý okruh nám trval 4,5hodiny, i když sluníčko moc nesvítilo, vrátili jsme se pěkně přismažení… Večer opět grilovaní a na kutě.
Devátý den. Rychle ráno vše zabalit a navolit směr domů. Neděle v Rakousku jsou zrádné, většina obchodů je zavřená. Dodržují přísloví, že neděle je od slova nedělá. V nedaleké vesnici Finkenstein am Faaker see je otevřený InterSpar. Nakoupili jsme na cestu nějaké dobroty pití a vyrazili. Cestou jsme se zastavili na osvěžení u Moondsee. Voda na naše poměry byla studena, ale účel osvěžení splnila.
Co na závěr?
Pokud pojedete stejným směrem jako my, využijte Korutanskou kartu a nezapomínejte nato, že od prvního použití, včetně, máte 7 dní. A pokud si budete vybírat místo pro stan, vyhněte se Italům! Člověk přeci jen nikdy neví! 🙂