Nultý den: odjezd z Prahy jsme uskutečnili až ve 23:00 kdy jsme donaložili auto a vyrazili směr Rudná u Prahy. Zde jsme měli sraz s Vojtou (můj bratříček) a Zuzkou (jeho přítelkyně) dorazili až po 0:00. Cesta byla dlouhá. Jeli jsme přes Rozvadov, Regensburg, München, Brener, Trento a Malchesine. Na cestu jsme si museli koupit dálniční známku do Rakouska poté zaplatit přejezd přes Brener (8€) a poté nás ještě čekala Italská dálnice (12,20€), před příjezdem do Riva de Garda jsme si vystáli asi hodinovou kolonu. Musím uznat, že Italové jsou velcí specialisti na tvorbu umělých kolon.
První den: Objíždíme jezero Lago di Garda a hledáme kemp. První kempu nám bylo nabídnuto malé místo pro stany. V druhém kempu se nám už zalíbilo. Kemp byl v mezích a místo pro naše dvě auta, velké stany a přístřešek, bylo přijatelné. Po asi dvou hodinách se nám povedlo postavit stany a přístřešek, tak aby nám to co nejvíce vyhovovalo. Rychle naplnit žaludky a hurá do jezera. Koupání bylo hodně osvěžující.
Druhy den. Hned po snídani jsme začali s Vojtou stavět plachty na windsurfy. K vodě jsme vyrazili o něco později a vítr už skoro nefoukal. Na večer jsme vyrazili do města na obhlídku a na zmrzlinu.
Třetí den. Hned z rána jsme vyrazili na surfy. Bohužel se nepohnul ani lísteček. S Barčou jsme vyrazili směr Lago di Ledro na objížďku. Jezero bylo nádherně modré. Po rozhodnutí, že se půjdeme vykoupat, jsme zjistili, že se nemáme čím utřít a ani na co si lehnout, a tak jsme vyrazili zase zpět. V odpoledních hodinách jsme vyrazili směr Riva de Garda do Merghi Sportu, kde jsme si s Vojtou zařídili povolenku na Lago di Garda na chytání ryb. Před návratem do kempu jsme se opět zastavili na nákup a na zmrlinu. Díky Vojtovi jsme objevili zmrzlinářství, které v Malchesine nemělo konkurence
Čtvrtý den: hned z rána jsme vyrazili na lanovku na monte Baldo. Na vršku jsme okoukli Lamy a došli na blízkou vyhlídku a polétali s Rc Paragliderem. Po kafíčku jsme vyrazili na druhou stranu na pěší tůru. Tůra nám zabrala asi tak 3,5 hodiny chůze cíl, který sjem si stanovili tak jsme nedosáhli, ale i tak jsme došli kam to jen šlo a bylo to nádherné. Následně nás čekala cesta dolů… Byl to ale zážitek. Celá lanovka byla až po okraje nacpána lidmi a nikdo z nás zrovna dvakrát nevoněl. Po cestě domů jsme se zastavili na nákup. Večer byl tentokrát poklidný. Všichni jsme byly připálený a utahaní.
Pátý den. Dnešní dopoledne jsme využili k odpočinku a surfování a koupání. K obědu jsme si udělali grilovanou rybu a po odpolední siestě jsme vyrazili do cca 60km vzdáleného Sirmione. Zde jsme se prošli po poloostrově a občerstvili se zmrzlinou.
Šestý den. Dnešní den jsme si udělali rozděleně. Holky vyrazili do Verony a my se vydali chytat ryby. V Riva de Garda jsme zakoupili povolenku na řeku Sarka za 14,9€ a vyrazili na lov. Cestou jsme si koupili oběd a pití. Po několika desítkách km jsme našli místo… Přístup nebyl nikterak pěkný, ale šlo to. Za cely den jsme vystřídali několik míst, ale ryby nabraly až na dva záběry a jednu rybu chycenou u břehu podběrákem. 😉 Holky si den ve Veroně také užili. Nákupy a procházka po památkách. Po večeři na kterou holky nakoupili klobásy tzv. Salsíči a mozzarellu s rajčaty, jsme si zkoušeli trička co nám holky koupili. Módní přehlídka byla prvotřídní.
Sedmý den. Dnešní den jsme pojali odpočinkově. Celé dopoledne jsme se váleli u vody a Surfovali. Po pozdním obídku jsme vyrazili do nedalekého města Malchesine. Zde jsme si dali zmrzlinu a kafíčko. Večer jsme trávili u červeného vína a slaných krekru.
Osmý den. Brzké raní vstávání a nepěkné balení. Vše nasvědčuje tomu, že nám tento týden končí a naše cesty se rozdělí. Vojta se Zuzkou se vrací ku Praze a my pokračujeme dále. Náš nový cíl je Rakousko směr Korutany. Máme společnou cestu až do Brixelonu. Zde se Vojta a Zuzka oddělují směr Brener a my pokračujeme dále. Cesta byla sice delší, ale dle plánu jsme se vyhnuli všem Italským mítum a placeným úsekům. V Rakousku přijíždíme ke Spital am Derau a zde hledáme kemp. Nakonec se opět ubytováváme v našem známém kempu u Faak am See. Je to velice klidný rodinný kemp. Při příjezdu a nahlášení se nás poznali a hned nám bylo sděleno, že naše místo je volné… Byly jsme rádi. Toto místečko nám vyhovovalo. Rychle postavit stan, rozdělat gril. Hlad už máme více než velký.
Devátý den. Ráno vstáváme v brzkých ranních hodinách. Namazat bulky z předchozího dne uvařit čajíček a hurá do města pro korutanskou kartu. U informačního centra zjišťujeme, že v neděli mají a od 14 hodin. Pomocí aplikace v mobilech jsme zjistili, že jí také prodávají u Mc Donalda. Vyrážíme směr Villach. Zde u prvního Mc Donalda kupujeme kartu a rozmýšlíme se co dál. Počasí je všelijaké a tak volíme Villach alpenstrasse hned vedle Villachu. Cestou po Aplen strasse lovíme několik kešek. Při příjezdu na vrchní parkoviště zjišťujeme, že jsme zapomněli snad vše. Teplota na horním parkovišti je 9°C, což oproti Villachu je o 10°C méně. Je mlha a není vidět na 20m dopředu. Otáčíme se a volíme nový směr. Dorážíme do městečka Ferlach, kde nasedáme do historického vláčku s parní lokomotivou. Ta nás svezla asi tak 30min. Následně přesedáme do historické, něco jako tramvaje, a odjíždíme do muzea. Prohlídka je zde zajímavá. Poté absolvujeme cestu zpět k autu.
Desátý den. Dnes ráno jsme vyrazili do Bad Kleinkirchheim, zde přesedáme na lanovku, která nás vyvezla do 2100 mnm. Zde jsme došli k nedalekému jezírku a poté jsme pokračovali dále. Cestou jsme vyzvedli mojí kolegyni z práce Katku a jejího přítele Dušana. Večer jsme grilovali a popíjeli a seznamovali naše nové sousedy s krásami Korutan.
Jedenáctý den. Ráno se loučíme se sousedy a vyrážíme na nedaleký Gerlitzen. Chtěli jsme na vrcholku provětrat rc paraglider, ale vítr nám moc, tedy vůbec nepřál. A tak jsme se vydali na výlet. Počasí bylo všelijaké. Sem tam zavál vítr, ale mrakům se nikam nechtělo. Když jsme dorazili do Mittlestatin bylo už azuro.
Dvanáctý den. Tento den byl nejnáročnější. Ráno jsme vstávali brzo, abychom stihli vláček Tschu-tschu-bahn rennweg, ale vláček má ujel před nosem a další jel až za hodinu. A tak jsme se vydali na nedalekou lanovku Bergbahnen Katshberg kousek od Taurského tunelu. Když jsme vyjeli na vrcholek 2200mnm tak nám krásně svítilo sluníčko. Na vrcholku jsme odlovili kešku a sestupovali směr nástupní stanice. Cestou jsme se občerstvili v horské hospůdce a pokračovali dále. Když jsme došli k autu, rozhodli jsme se, že ještě podíváme k vláčku. Vláčkem jsme dojeli cca 5 km od auta a vraceli jsme se pěšky k autu po naučné stezce. Za tento den jsme nachodili něco přes 15km v horských podmínkách. Večer byl poklidný, přeci jen naše nožičky to cítili s námi. 😉
Třináctý den. Na tento den jsme si přivstali. Chtěli jsme dorazit za brzkých hodin do Bad Eisenkappel. Zde jsou místní jeskyně. Na tento den jsme dle předpovědi počasí vyčetli, že má od dopoledních hodin celý den pršet a tak jsme se vydali sem. Parkoviště bylo dále, než jsme předpokládali a tak jsme na kasu dorazili 5min před odjezdem prvního autobusu. Abych vše uvedl na pravou míru. U kasy ve městě si člověk zakoupí vstupenku, a pak už jen čeká, kdy jede jeho autobus. Celá prohlídka trvá přes tři hodiny. Autobusem se dostane až ke vstupu do jeskyní. Zde si počká na svojí skupinu a po obdržení helmy mám nic nebrání vydat se do krás jeskyň. My autobus nakonec stihli a šly jsme se skupinou „B“. Odchod jsme měli v10:15. Samotná prohlídka jeskyní trvá 90 min a je velice zajímavá. Musím uznat, že vůči našim jeskyním je tato nesrovnatelná. Nejen svojí krásou, ale i zpracováním celé prohlídky. Po cestě jsou videa o hornících a i o tom jak vše bylo a vzniklo, ale i různá muzika doprovázená osvětlením krápníků. Po prohlídce jsme se vydali na nedalekou lanovku Kabinenbahn Petzen. Zde už nám počasí moc nepřálo. Zahnali jsme hlad v místní restauraci na vršku hory, a když jsme se chtěli vydat na výlet po okolí, začalo pršet. A tak jsme prokličkovali mezi kapkami k lanovce. Jelikož ani z mála nevypadalo, že by přestalo pršet, vydali jsme se směrem dolu zpět k autu. Nechtěli jsme se úplně vracet do kempu, a tak jsme si udělali zastávku v Klagenfurtu v Minimundus muzeu. Zde jsme si prošli zmenšeniny budov a památek. Bohužel i zde nás dostihlo deštivé počasí, ale tentokrát to nebyl jen deštíček. Nakonec jsme celý minimundus doprošli a za deštivého počasí vyrazili směr kemp.
Čtrnáctý den. Dnes už od rána bylo nádherně. A tak jsme zvolili lanovku Panoramabahn Turracher hohe v městečku Turracher Hohe. Už při příchodu nás tato lanovka zaujala. Byla sedačková na střídačku s kabinami a hned vedle byla plně automatická bobová dráha. Vyjeli jsme lanovkou na horu, a vydali jsme se na výšlap. Obešly jsme oba vrcholky v okolí a po cca 3hodinách jsme se vezli zpět k autu. Naše další zastávka byla Nockalpenstrasse. Tato alpen strasse má něco přes 35km a má 50 zatáček. Začíná v jednom údolí a končí v druhém. Po cestě jsme nasbírali 3 kešky. Cestou do kempu jsme se zastavili ještě na rozhledně Aussichtsturm pyramidenkogel ve městě Keutschach. Zde jsme vyjeli výtahem nahoru. Dnešní den byl opět náročný, ale zajímavý a plný zážitku. Na večer jsme grilovali masíčko a nechávali jsme se dobrovolně žrát komáry, těch tu je tentokrát nespočetně.
Patnáctý den. Bohužel nás to dostihlo, jako na každé dovolené, je konec. Sbalit a vyrazit směr Praha… Cestou jsme se zastavili na lanovce a pokochat se naposledy krásami Korutan.